Historie
Zajímavosti a proběhlé ročníky slavností.
Z historie Dočesné
Žatec by bez chmele nebyl Žatec a né nadarmo se říká, že Žatec je metropolí českého chmelařství. A tak jako k Žatci patří chmel, tak k němu již neodmyslitelně patří Dočesná… v současné době největší slavnost chmele v Evropské unii.
Počátky je třeba hledat ve středověku ve spojitosti s žateckým vinařským cechem, který pěstoval víno i chmel a tradičně slavil vinobraní a konec chmelové sezóny. Hlavní rozvoj pěstování chmele je datován do doby Karla 4, už tenkrát, jak je uvedeno v záznamech kronik, se zakončení sklizně chmele oslavovalo takovou „domácí Dočesnou“.
Od roku 1833 pak existoval v Žatci chmelařský spolek, který používal název se starší doby – Weinerverrein. V převážně německém Žatci se ještě v 19. století používal termín Hopfenkranzfest, tedy slavnost chmelového věnce. Součástí býval i chmelový tanec. Ten viděl i budoucí císař Karel, když roku 1910 ještě jako habsburský princ navštívil městskou slavnost v Žatci.
Počátkem dvacátého století byla Dočesná stále především oslavou ukončení sklizně, tedy jakousi chmelovou obdobou dožínek. Součástí byl, stejně jako v 19. století, průvod s žebřiňákem a později s alegorickým vozem se sudem piva. Za první republiky seděl na voze král Gambrinus. Vyvrcholením slavnosti bylo předání chmelového věnce starostovi před radnicí. Taneční zábava s volbou chmelového krále se konala tradičně v budově Střelnice (v místech dnešního autobusového nádraží). Podobně se slavilo i v okolních vesnicích. Česáči doprovázeli vyzdobený vůz s posledními, tehdy ještě dřevěnými, chmelovým tyčemi do statku, jehož majitel byl korunován chmelovým věncem. Tuto tradici přerušila až druhá světová válka roku 1939.
První Dočesná po druhé světové válce se konala v lehce budovatelském, ale ještě ne komunistickém duchu, v neděli 8. září 1946. Bylo to již po odsunu německých obyvatel. Tato Dočesná se uskutečnila na Flóře. V 50. letech byla již Dočesná v režii nového režimu a na starost si jí vzal Dům osvěty. Od této doby už Dočesná začínala mít řád a k vidění byli i různí vystupující umělci.
Od roku 1957 se píše novodobá historie Dočesné – slavnost se začala číslovat. Tento rok se v Žatci filmovalo i pro světovou výstavu v Bruselu. Filmaři si vybrali jak práci na chmelnicích, balení chmele v podniku Chmelařství, tak i naši Dočesnou. Dočesná v Žatci se tak stala hlavní slavností chmele v Československu. V roce 1960 se poprvé uskutečnily Dny Československého chmele a samotná Dočesná byla jen součástí těchto oslav. Přijížděli na ni politici i významní umělci. Konaly se také různé soutěže, které přetrvaly až dodnes jako například ruční česání chmele či tanec s korbelem piva na hlavě.
Slavnosti chmele jsou akce, která v královském městě Žatci patří k velkým tradicím již několik desítek let. Věřme, že i naši potomci budou žateckou chmelařskou tradici ctít a také v ní pokračovat.
Zajímavosti
„Ministerstvo sociální péče ve vědomí důležitosti včasné sklizně chmele vzalo si za úkol, opatřiti dostatečný počet česáčů chmele. Tento nesnadný úkol musí býti ze strany pěstitelů chmele náležitě oceněn.“ – text je z vyhlášky roku 1947.
Od roku 1957 se Dočesná začala číslovat, pro návštěvníky byl postaven speciální stanový tábor, program Dočesné byl dle dobového plakátu natáčen pro Světovou výstavu v Bruselu. Plakát k žatecké dočesné roku 1958 navrhl akademický malíř Oskar Brázda. Dnes je Dočesná dvoudenní akce, v prvních ročnících byla ale Dočesná jednodenní a kulturní program začínal už v 7:30. Rekordní účast návštěvníků měla dočesná roku 1961. Ve velkém se slavilo roku 1965 v souvislostí s 700. výročím udělení městských privilegií. Slavnou chmelařskou tradici připomněla roku 1965 celostátní výstava Rozvoj československého chmelařství. Tradičně se soutěžilo v česání chmele a probíhala i oblíbená volba chmelového krále – krále Šišky.
Roku 1967 byla nedaleko žatecké radnice vysazena chmelnička, která se dodnes při Dočesné slavnostně češe, je to jediná a nejmenší chmelnička na celém světě. Slavnosti chmele se nekonaly jen dvakrát – poprvé v roce 1968 kvůli okupaci, podruhé v rámci pietního aktu po výbuchu dolu Pluto roku 1981. Zajímavostí je, že článek do novin vyšel s tím, že Dočesná byla mimořádně povedená. Asi si novináři občas nějaký ten článek předepisovali dopředu.
„Na Dočesné bude připraveno pro návštěvníky 5 stánků s uzeninami, 2 stánky s cukrovinkami, 1 se zeleninou. Jsou zajištěny i 2 vagóny oblíbeného plzeňského Prazdroje.“ – tyto informace se mohli návštěvníci dozvědět v tradičním městském zpravodaji v roce 1970.
Dočesná mívala i krásné slogany… například: S chutí, ale rozumně nebo Přišel jsem, viděl jsem, neopil jsem se. Kromě tradičních oslav na žateckém náměstí byly kulturní programy i v sále kulturního domu Moskva, na Střelnici, na Andělu či v divadle. Například v roce 1974 byl v divadle k vidění zábavný pořad Chmeliáda s Josefem Dvořákem v hlavní roli. Z pokynů pro zabezpečení veřejného pořádku v roce 1978: „Do prostoru oslav není dovolen vstup osobám nevhodně a výstředně upraveným, a to ve špinavém nebo roztrhaném oděvu s neupravenými vlasy a podobně.“
Co nás také zaujalo, že hned po revoluci v roce 1990 se mohli účastníci podívat i na Strip Show – pořadatelé se toho opravdu nebáli.